Dluhopisový seriál: Pozice dluhopisů v portfoliu (8. díl)

3.9.2019

Dluhopisy mohou nabídnout zajímavou složku fixního příjmu do prakticky každého portfolia a jsou tak ideálním nástrojem diverzifikace. Jaká je jejich korelace s ostatními aktivy? Jak na dluhopisová portfolia? Více se dozvíte v článku níže. 

 

Dluhopisy jsou v porovnání s akciemi tradičně považovány za méně rizikový investiční instrument a v současné době tak představují zajímavou příležitost pro konzervativní investory, kteří chtějí generovat předem známý a pravidelný výnos. Mezi korporátními dluhopisy však existují obrovské rozdíly - zejména pak v dnešní době, kdy dochází k rozmachu dluhopisových tržišť a dluhopisy tak může vydat prakticky každý. Na trh se tak mohou dostávat vysoce rizikové dluhové cenné papíry, které mohou investory významně ohrozit. Je tedy nutné se s tímto tradičním investičním instrumentem blíže seznámit a ukázat si, jak poznat kvalitní emisi od té nekvalitní. V našem seriálu si proto postupně rozebereme klíčové aspekty spojené s dluhopisovými investicemi.

V minulém díle našeho seriálu jsme se věnovali tématu kde nakupovat kvalitní korporátní dluhopisy. Ukázali jsme si, že nejlepším místem pro nákup kvalitních dluhopisů je banka nebo obchodník s cennými papíry. V dnešním díle se blíže soustředíme na pozici dluhopisu v investorově portfoliu a otázky, které s tím souvisí. Dluhopisová portfolia se mezi investory netěší až takové oblibě ve srovnání s například akciovými portfolii. Ideální je však tato aktiva nakombinovat, dluhopisy totiž do každého vyváženého portfolia neoddiskutovatelně patří. Kvalitní dluhopisy jsou skvělým zdrojem fixního příjmu, který akcie (pokud nevyplácí dividendy) nabídnout nemohou. 

Diverzifikace portfolia pomocí dluhopisů

Jak jsme již zmínili výše, dluhopisy mohou nabídnout zajímavou složku fixního příjmu do prakticky každého portfolia. Klíčovým slovem pro správnou diverzifikaci aktiv je korelace. Korelace se dá pro účely portfolia definovat jako vztah dvou aktiv a je měřena tzv. korelačním koeficientem, který nabírá hodnot od 1 do -1. Korelaci můžeme dále rozlišit na pozitivní a negativní. Dokonale pozitivní korelace nabírá hodnoty +1 a znamená, že pokud jedno aktivum roste (klesá), roste (klesá) pak i druhé aktivum. Dokonale negativní korelace nabírá hodnoty -1 a znamená, že pokud jedno aktivum roste, druhé aktivum bude klesat (a naopak). Nulová korelace znamená, že mezi pohybem aktiv není žádný vztah. Jak toho využít pro ideální skladbu portfolia?

Dluhopisy mají obecně menší korelaci s ostatními aktivy, než by se mohlo na první pohled zdát. Dluhopisům se obecně nejvíce daří, pokud se propadají akciové trhy. Nervozita na akciových trzích má za následek přesun investorů do bezpečnějších aktiv jako jsou právě dluhopisy. Dluhopisy tak mohou díky negativní korelaci s akciemi výrazně snížit volatilitu i u nejjednodušeji diverzifikovaných portfolií složených například jen ze tří tříd aktiv - hotovost, akcie a dluhopisy. Dluhopisy tak do portfolia neoddiskutovatelně patří. Nabízí se však otázka, jak velkou část portfolia by měly zabrat?

Negativní korelace mezi dluhopisy a akciovým indexem S&P 500

 

zdroj: thinknewfound.com

Na tuto otázku prakticky neexistuje správná odpověď. Každý investor je jiný a každý chce jiný výnos, který ho uspokojí. Někteří investoři jsou schopni tolerovat vyšší riziko, někteří toho schopni nejsou a jsou rádi za výnos překonávající inflaci. Obecná poučka říká, že čím mladší je investor, tím více svých prostředků by měl alokovat do akcií. Akcie se dají ve srovnání s dluhopisy považovat za rizikovější a potencionálně výnosnější instrument. Mladší investoři si tak mohou dovolit podstoupit vyšší riziko. Naopak investoři blížící se důchodovému věku by měli mít své investiční portfolio složené převážně z dluhopisů, které nesou stabilní výnos a jsou méně rizikové. Obecně se říká, že investor může zkusit odečíst svůj věk od čísla 110, výsledné číslo by měl být přibližný podíl akcií v jeho portfoliu. Pokud je tedy investorovi 30 let, tak by měl mít dle této poučky portfolio z 80 % složené z akcií a 20 % z dluhopisů. Je však jasné, že v investičním procesu se nelze rozhodnout pouze podle takového výpočtu. 


Dluhopisová portfolia - jak na ně?

Pro některé investory je atraktivní investice pouze do dluhopisů, i takové portfolio se však dá diverzifikovat. Při sestavování portfolia složeného jen z dluhopisů je klíčovým pojmem imunizace. Imunizace je proces sestavení portfolia tak, aby jeho durace (průměrná splatnost) byla shodná s investičním horizontem. Pokud je na trhu k dispozici více dluhopisů s různými duracemi, existuje mnoho způsobů, jak tyto dluhopisy nakombinovat pro dosažení rovnosti durace a investičního horizontu. Při tvorbě imunizovaného portfolia musíme odvodit výpočet durace celého portfolia dluhopisů. Cena portfolia je součtem částek investovaných do jednotlivých dluhopisů. Durace portfolia je pak váženým průměrem durací jednotlivých dluhopisů, kde váhy jsou podíly investice do jednotlivých dluhopisů na celkové investované částce. 

K čemu tedy imunizace slouží? Imunizace je způsob zajištění dluhopisového portfolia tak, aby změna úrokových sazeb neovlivňovala jeho hodnotu. Mezi tržní úrokovou mírou a vnitřní hodnotou dluhopisu je inverzní vztah: Růst tržních úrokových sazeb vede k poklesu vnitřní hodnoty (příp. tržní ceny) dluhopisu a naopak pokles tržních úrokových sazeb vede k růstu vnitřní hodnoty (příp. tržní ceny) dluhopisu. Pokud investor v budoucnu očekává pokles úrokových sazeb, je vhodné investovat do dluhopisu nebo portfolia s delší durací. Pokud naopak investor očekává růst úrokových sazeb, je vhodné cílit duraci portfolia na nižší hodnoty. V rámci imunizovaného portfolia dluhopisů je riziko změny ceny portfolia kompenzováno rizikem změn výnosností do doby splatnosti daných dluhopisů. 


Výnosové křivky

Výnosové křivky (yield curves) jsou v současnosti často skloňovaným pojmem. Tyto křivky graficky znázorňují vztah mezi výnosovou mírou a dobou splatnosti dluhopisu. Vytvářejí se na základě úrokových sazeb z vládních cenných papírů, aby výnos nebyl ovlivněn rizikem. Pro správný výběr dluhopisu do portfolia se tak jedná o důležitý pojem, který by měl každý investor znát a pochopit. Rozlišujeme několik typů výnosových křivek: 

Typy výnosových křivek

Rostoucí výnosové křivky odpovídají situaci, kdy dluhopisy s kratší dobou splatnosti mají nižší výnosové míry než dluhopisy s delší dobou splatnosti. Jsou-li výnosové křivky rostoucí, investoři do budoucna očekávají růst úrokových sazeb. Klesající výnosové křivky jsou naopak odrazem situace, kdy dluhopisy s kratší dobou splatnosti mají vyšší výnosové míry než dluhopisy s delší dobou splatnosti. Jsou-li výnosové křivky klesající očekávají investoři do budoucna pokles úrokových sazeb. Ploché výnosové křivky vyjadřují situaci, kdy se výnosové míry dluhopisů s kratší a delší dobou splatnosti příliš neliší. Investoři v takové situaci do budoucna neočekávají žádná podstatné změny úrokových sazeb. Při inverzních výnosových křivkách mají nejvyšší výnosové míry dluhopisy střednědobé, zatímco dluhopisy krátkodobé a dlouhodobé mají nižší výnosové míry, což odpovídá očekávanému vzestupu úrokových měr ve střednědobém časovém horizontu a opětovném poklesu úrokových měr v horizontu dlouhodobém.

Odkaz na předchozí díl seriálu naleznete zde

Autoři: Petr Lajsek a Tomáš Turna, analytici společnosti Colosseum, a.s.

Vše důležité ze světa financí a investic přímo na Váš e-mail

Ikona newslettery