Globální finanční krize - 10 let poté (3.díl) Co způsobí další krizi?

V minulých dílech našeho seriálu o globální finanční krizi jsme si již popsali události, které krizi samotné předcházely a měly na ni podstatný vliv. Dnešní díl se bude týkat aspektů, které by mohly vést k další globální finanční krizi. Poslední dvě velké krize byly způsobeny prasknutím bubliny na trhu internetových společností a hypoték. Dávalo by tak smysl hledat další příčinu na trzích, na nichž se formuje potenciální bublina. Jednoznačně se nabízí pohled na globální zadlužení, které roste raketovým tempem. 

Nízké sazby a zadlužení

Pokrizové období bylo a stále ještě je charakteristické nízkými úrokovými sazbami, které umožnily obrovský nárůst celosvětového zadlužení. Globální zadlužení dosáhlo v první polovině letošního roku na 247 bilionů USD (cnbc.com), což představuje 318 % světového HDP. Většina celkového dluhu se týká nefinančního sektoru - 186 bilionů USD. Zajímavé je zejména srovnání s krizovým rokem 2008, kdy celosvětový dluh činil 142 bilionů USD, což představovalo 225 % tehdejšího světového HDP. Nyní se tedy pohybujeme v prostředí výrazně vyššího zadlužení, které zaznamenalo obrovský (přibližně 30%) nárůst během pouhých 10 let. Níže uvedený graf znázorňuje vývoj globálního dluhu vůči světovému HDP. 

Obrovské tempo zadlužování může být velmi nebezpečné. V případě dlouhodobě nízkých a stabilních úrokových sazeb (cen dluhového financování) jsou náklady na obsluhu dluhu (ať už státního, korporátního či osobního) relativně dobře odhadnutelné a jsou zpravidla neměnné. Problém však nastává, když období nízkých sazeb končí - dlužníkům se zvedají náklady na splácení dluhů, což v případě skokového navýšení úrokových sazeb může znamenat neschopnost splácet (zde se opět vracíme k jedné z příčin globální ekonomické krize). Velmi lákavě působící nízké úrokové sazby se projevily v růstu zadlužení napříč všemi kontinenty a subjekty. V grafu níže je uvedeno pět vybraných zemí s jejich poměrem zadlužení vůči HDP. 

Z výše uvedeného grafu je patrné, že jedním z primárně ohrožených trhů je Evropská unie, potažmo eurozóna, kde nejvíce zadluženým zemím umožnila politika nízkých úrokových sazeb zadlužení ještě větší. Zde se potenciální problém objevuje ve spojení s dluhopisy, jejichž výnosy se začínají zvyšovat a mohou tak způsobit strukturální problém v rámci financování státních rozpočtů. Tato situace by tak mohla vyústit v další měnovou (hospodářskou) krizi, jakou jsme zaznamenali v roce 2010 v Řecku. Dopady by však byly zřejmě daleko závažnější. Jedním z kandidátů na kolaps státního financování může být Itálie - v rámci pětiletých dluhopisů si ještě donedávna půjčovala za méně než jedno procento, aktuální výnos pětiletých dluhopisů však přesáhl 2,5 %. (viz graf níže) 

Problematické emerging markets

Velké starosti evokují země z rozvíjejících se trhů, proti kterým působí stále dražší americký dolar. Země ze sektoru se totiž dostaly do dluhové pasti - dříve levný dolar poskytoval ideální příležitost k financování státních rozpočtů. Jenže restriktivní monetární politika FEDu v podobě vyšších úrokových sazeb změnila levné půjčky v půjčky dražší. Růst americké měny tak činí obsluhu dluhu těchto zemí nákladnější a ve spojení s velmi vysokou mírou inflace se tyto státy nacházejí na pokraji měnové a hospodářské krize (pokud v ní už nejsou). 

Poměrně kritickou situací prochází zejména Turecko, jehož dluh denominovaný v USD činí podle International settlement bank přibližně 200 mld. USD, což odpovídá 24 % HDP země.  O moc lépe na tom není ani Argentina, která již musela požádat Mezinárodní měnový fond o uspokojení svých dluhopisových věřitelů. Krize v jednotlivých zemích sektoru emerging markets tak může postihnout právě jejich věřitele - zejména pak USA. Do konce letošního roku by měly být splatné dolarové závazky zemí sektoru EM ve výši až 200 mld. USD, v průběhu roku 2019 pak až 500 mld. USD a do konce roku 2025 by měly být splatné pohledávky v podobě dluhopisů a půjček v celkové hodnotě 2,7 bilionu USD. Trhem se tak šíří obavy z potenciálního kolapsu ekonomik dolarových dlužníků. 

zdroj: wolfstreet.com

Obvyklý cyklus ekonomických recesí se obvykle pohybuje kolem 5 až 7 let. Od poslední recese již uběhlo více než 10 let - dalo by se tak říci, že je vysoce pravděpodobné, že zpomalení je před námi. Je však nutno podotknout, že globálním trhům se v posledních letech nebývale daří a například na amerických akciových jsme svědky největší býčí jízdy v historii. Jako hlavní příčinu příští krize tedy vidíme růst globálního zadlužení a zvyšující se měnové riziko v rámci zemí sektoru emerging markets, které nemusí být jen lokální záležitostí. Dalšími rizikovými faktory, které stojí za zmínku, by mohlo být vyhrocení obchodní války mezi USA a Čínou a extrémně volatilní trh kryptoměn, do kterých je v současnosti investováno přes 180 miliard dolarů. 

Autoři: Tomáš Turna a Petr Lajsek, analytici společnosti Colosseum, a.s.