V osmém díle akciového seriálu se soustředíme na fundamentální akciovou analýzu. Fundamentální analýza je svými postupy orientována na identifikaci míry nadhodnocení či podhodnocení cen akcií na trhu. Ukážeme si také faktory, které ovlivňují cenu akcií.
18. 6. 2020
O investicích do akcií patrně slyšel každý z nás, jedná se o jednu z nejstarších forem investování, kterou lidstvo zná. Začátky akciových investic můžeme hledat již v počátku 17. století, kdy vznikla Východoindická společnost, která byla založena obchodníky z Amsterdamu a obchodovala se vzácným zbožím z orientu. O zásadní rozmach obchodování s akciemi a vznik prvních akciových burz se postaraly obchodníci v Londýně a New Yorku a není tak náhodou, že na těchto místech nalezneme dvě nejdůležitější akciové burzy na světě - London Stock Exchange a New York Stock Exchange. Akciové trhy však ušly za poslední staletí obrovskou cestu a staly se běžnou součástí života snad každého z nás - ať už přímo, či nepřímo. V tomto seriálu se zaměříme na základní principy obchodování s akciemi, analýzu a oceňování akcií a na vše ostatní, co by měl znát každý, kdo o investicích do akcií uvažuje.
V osmém díle akciového seriálu se soustředíme na akciovou analýzu - přesněji na fundamentální analýzu. Na akciových trzích se vedle dlouhodobých investorů vyskytují také spekulanti - tedy subjekty se zcela odlišným přístupem a zároveň postupem analyzování investičních příležitostí. Základními přístupy k akciové analýze jsou technická, psychologická a fundamentální analýza. Technická analýza je zkoumání změn celkového dosavadního trendu ceny akcií. Psychologická analýza se soustředí na zkoumání vlivu psychologie účastníků akciových trhů na změnu vývoje kurzů akcií - tedy usiluje o nalezení korelace sentimentu na trhu s aktuálním vývojem cen akcií. Fundamentální analýza je svými postupy orientována na identifikaci míry nadhodnocení či podhodnocení cen akcií na trhu. Právě fundamentální analýze bude věnován tento díl seriálu.
Fundamentální analýza
Oproti dvěma jiným analytickým přístupům k akciové analýze je fundamentální analýza založena na předpokladu, že akcie jsou cenné papíry se svou vnitřní hodnotou, kterou je možné pevně stanovit. Následná vnitřní hodnota je pak srovnávána s aktuální tržní cenou, za kterou jsou analyzované akcie k mání. Akcie na trhu mohou tedy být podhodnoceny, nadhodnoceny a případně správně ohodnoceny. Díky všeobecné komplexnosti fundamentální analýzy je možné nahlížet na investiční příležitosti na akciových trzích v nesrovnatelně delším horizontu, než s využitím psychologické či technické analýzy. A také zahrnutí pojmu vnitřní hodnoty akcie do tohoto analytického přístupu poskytuje možnost kvantitativních výstupů, které slouží pro analyzování stavu nadhodnocenosti či podhodnocenosti daného akciového titulu na trhu.
Samotná fundamentální analýza do sebe zahrnuje a zkoumá kurzotvorné informace v různých úrovních.
- Makroekonomická úroveň
- Sektorová úroveň
- Úroveň jednotlivých společností
Zahrnutí těchto tří odlišných úrovní do fundamentální analýzy má svůj význam. V první řadě se jedná o určení makroekonomických faktorů, které mají podstatný vliv na hospodaření firem a tím pádem ceny jejich akcií. Dalším velmi podstatným faktorem je rozdílná citlivost různých podnikatelských odvětví na aktuální tržní situaci. Poslední složkou fundamentální analýzy je mikroekonomická úroveň, tedy analýza samotných společností. Faktory jednotlivých společností jsou reprezentovány formou kvantitativního screeningu.
Makroekonomické faktory a akciové trhy
Hrubý domácí produkt
Klíčovým aspektem akcií je jejich chování v dlouhém období. Zpravidla platí, že akciové trhy předbíhají vývoj reálné ekonomiky o několik měsíců. A to zejména díky provázanosti kupní síly domácností s aktuálním vývojem na akciových trzích. Dlouhodobě růstové akciové trhy jsou projevem ekonomické prosperity, která dodává potřebnou důvěru na akciových trzích a akciové kurzy tak dlouhodobé rostou. Tento jev platí samozřejmě i opačně. Pokud dochází v ekonomickém prostředí k recesi, evokuje se obecná nedůvěra mezi investory a akciové tituly a kurzy akcií klesají. Názorně nám může posloužit níže uvedený graf, který porovnává dlouhodobý vývoj indexu S&P 500 a amerického HDP. V dobách prosperity index atakoval historická maxima, v dobách recese tomu bylo naopak.
Poměr indexu S&P 500 a amerického HDP
Zdroj: longtermtrends.com
Je tedy patrné, že pozitivní očekávání a stabilní růst výstupu ekonomiky silně ovlivňuje vývoj na akciových trzích. Z pozice investora je růst reálného výstupu ekonomiky velmi důležitým faktorem, neboť jeho prostřednictvím lze predikovat budoucí vývoj na akciových trzích, jelikož pozitivní zprávy ohledně budoucího vývoje ekonomického prostředí povedou k silnější poptávce po akciích, a tudíž i k růstu jejich cen. Naopak negativní očekávání ohledně výstupu ekonomiky má za důsledek pokles poptávky po akciích a následný pokles jejich cen. Ten bývá velmi často dramatičtější než trend rostoucí poptávky, a to z důvodu projevu davového jednání, které se vyznačuje až iracionálním zbavováním se akcií.
Inflace
Význam inflace je na akciových trzích relativní - zatímco spekulant pohybující se v krátkém období vliv inflace na své investici téměř nepocítí, dlouhodobý investor musí míru inflace zahrnout do svého investičního rozhodování a právě proto je inflace jednou z makroekonomických veličin, která je v rámci fundamentální analýzy hodnocena.
Investor tak musí například brát v potaz, že v současné době se z pohledu monetární teorie považuje za bezpečnou míru inflace 2 %. Tato 2 % však znamenají, že umažou dividendový výnos z akcií, které investor drží (pokud daná společnost dividendu vyplácí). Za předpokladu, že dividendy jsou společnostmi vypláceny, představují určitý ochranný polštář, který investorovi ponechá kurzový výnos nedotčený. Pokud však dividendy vypláceny nejsou, inflace se projeví právě na kurzovém výnosu. Je tedy chybné se domnívat, že akcie jsou vždy vhodným prostředkem ochrany proti inflaci. Negativní dopady inflace na akciové trhy jsou znázorněny na grafech níže, které demonstrují inflační projevy na americkém akciovém Indexu S&P 500.
Historický vývoj indexu S&P 500
Zdroj: multpl.com
Historický vývoj indexu S&P 500 očištěný o inflaci
Zdroj: multpl.com
U grafu indexu S&P 500 očištěného o inflaci je patrné, že v 70. letech minulého století měla inflace na akciové trhy značný dopad. Jedná se o období 1. ropné krize, které bylo provázeno vysokou mírou inflace (téměř 14 %). Akciový index S&P 500 dosáhl po očištění o inflaci na úroveň téměř 700 bodů, zatímco při započtení inflace dosahoval pouhých 100 bodů, což představuje hodnoty 7 krát nižší. Naopak v po krizových letech 2009 až 2015 (kdy inflace dosahovala v některých ekonomikách nulových či záporných hodnot) se inflace na výnosech z akcií téměř neprojevila.
Úrokové sazby
Jakékoliv náhlé a neočekávané změny ekonomického prostředí vedou na kapitálovém trhu k realokaci zdrojů mezi investičními instrumenty a není tomu jinak ani v případě nenadálých pohybů úrokových sazeb a jejich vlivu na trhy akciové. Vztah úrokových sazeb a akcií se dá definovat jako inverzní - při neočekávaném růstu úrokových sazeb dochází k negativním projevům na akciových trzích a naopak v případě neočekávanému poklesu úrokových sazeb dochází k posílení poptávky po akciových instrumentech.
K tomuto jevu dochází zejména prostřednictvím investičního rozhodování investorů. Pokud neočekávaně rostou úrokové sazby, dochází ke snižování současné hodnoty peněžních toků plynoucích akcionáři. Akcionář na tuto situaci reaguje zvýšením své požadované výnosové míry. Odchází tak ze svých akciových pozic a přelévá své prostředky do dluhových cenných papírů, které ze své podstaty reflektují narůstající úrokové sazby prostřednictvím vyšších výnosů. Tímto dochází k poklesu cen na akciových trzích. Na druhou stranu pak poklesy úrokových sazeb akciovým trhům svědčí, jelikož držitelé dluhových cenných papírů se poohlížejí po výnosnějších instrumentech a opouští málo výnosné dluhopisy ve prospěch akcií.
Dlouhodobý investory by tak měl do svého procesu investičního rozhodování zahrnout aktuální výši výnosů 10letých amerických vládních dluhopisů, které jednak zpravidla determinují bezrizikovou míru a za druhé jsou významným kurzotvorným faktorem ovlivňujícím budoucí vývoj na akciových trzích.
Odkaz na předchozí díl naleznete zde