
25.9.2019
Hledáte zdroj financí pro rozvoj Vaší firmy? První část našeho dluhopisového seriálu pro emitenty je věnována podstatě externího financování podniků a emisím dluhopisů jakožto alternativy k bankovnímu financování.
25. 9. 2019
Ekonomické prostředí je v zásadě typické jednostrannými přebytky či nedostatky peněžních prostředků, které mohou představovat značná omezení v uskutečňování ekonomických cílů subjektů v dané ekonomice. Co to vlastně znamená? Nejedná se o nic jiného, než že existují subjekty, které disponují určitou příležitostí, avšak již nedisponují dostatečným množstvím peněžních prostředků - tyto subjekty tak poptávají volné peněžní prostředky. Majitelé podniků mají několik možností, jak získat externí financování. Mezi nejvyužívanější možnosti patří emise dluhopisů, emise akcií a bankovní půjčka. V tomto seriálu se zaměříme na formu externího financování prostřednictvím emisí korporátních dluhopisů, které v současné době získávají stále větší oblibu. Dozvíte se tak, jak emise dluhopisů fungují, jaké jsou s nimi spojeny výhody a nevýhody a v neposlední řadě jak postupovat při emitování dluhopisů a na koho se obrátit.
První část našeho dluhopisového seriálu pro emitenty je věnována podstatě externího financování podniků a emisím dluhopisů jakožto alternativy k bankovnímu financování. Dále si popíšeme rozdíl v získávání kapitálu prostřednictvím emise akcií a dluhopisů. Závěrem se pak zaměříme na důvody, proč by každý majitel podniku měl zvážit mimobankovní financování a to právě formou emise korporátních dluhopisů.
Externí financování podniků
Samotné externí financování podnikatelských subjektů lze chápat ve třech základním podobách. Odlišnosti níže uvedených forem financování pak spočívají v pozici a vztahu emitenta k investorovi.
1. Přímé financování
2. Polopřímé financování
3. Nepřímé financování
Přímé investování je procesem, při kterém podnikatelský subjekt poptává peněžní prostředky přímo od přebytkových subjektů prostřednictvím prodeje svého vlastního investičního instrumentu, který byl za tímto účelem emitován. Praktickým příkladem tak jsou emise korporátních dluhopisů či akcií. Přímé financování je pak typicky spojeno se specifickými aspekty, které mohou tuto formu činit poněkud obtížnou. Základním problémem je často nerovnoměrné postavení přebytkového a deficitního subjektu - podnikatelský subjekt, který prodává své emitované cenné papíry totiž vystupuje v pozici dlužníka, jehož finanční stav je pro většinu potenciálních věřitelů velmi obtížné vyhodnotit. Na primárním trhu tak vystupují profesionální prostředníci, kteří zabezpečují jednak hladký chod transakcí a jednak snižují míru rizika pro potenciální věřitele.
Zde se dostáváme k polopřímému financování. Zmínění prostředníci jsou zpravidla licencovaní obchodníci s cennými papíry či bankovní instituce. Tyto profesionální strany jsou klíčovým prvkem fungování finančního trhu, jelikož prostřednictvím aktivního nabízení cenných papírů emitenta rozšiřují základnu potenciálních investorů (věřitelů). Emitent je tak schopen získat poptávané množství peněžních prostředků často rychleji a při nižších transakčních nákladech. Tato forma financování je však výhodná i pro věřitele - prostředníci jsou obvykle schopni identifikovat potenciální rizika plynoucí z emitovaných cenných papírů, která by jinak nesl neinformovaný věřitel a to v plném rozsahu.
Třetí formou externího financování podnikatelských subjektů je nepřímé. Zde se jedná o výrazné přenesení rizika na prostředníka, který emituje své vlastní cenné papíry (sekundární cenné papíry) a prodává je svým klientům - tedy věřitelům. Oproti těmto emitovaným sekundárním cenným papírům pak prostředník přijímá primární cenné papíry deficitního subjektu (financovaného podniku). Samotným principem je pak nesoulad úrokových sazeb u sekundární a primární emise. Úroková sazba primární emise musí být vyšší, než jaká je u sekundární emise, jelikož musí být reflektováno podnikatelské riziko prostředníka a zároveň musí dojít k realizaci jeho zisku.
Emise dluhopisů vs. emise akcií vs. bankovní půjčka
Emise dluhopisů
Dluhové cenné papíry nalezneme nejčastěji ve formě dluhopisů či směnek. My se však zaměříme pouze na dluhopisy. Co pojem dluhopis vlastně znamená? Jedná se o cenný papír, jehož majitel disponuje právem požadovat splacení jmenovité hodnoty dluhopisu a výplatu finančních toků, které s daným dluhopisem souvisejí - nejčastěji ve formě kupónů. Tyto výplaty (včetně splacení jmenovité hodnoty) jsou pak navázány na přesně stanovené termíny za předem stanovených podmínek. V praxi se rovněž můžeme setkat s tzv. konvertibilními dluhopisy, které jsou po splatnosti transformovány na ekvivalentní hodnotu majetkových cenných papírů (akcií) daného emitenta. Dostáváme se tak na pomezí dluhových a majetkových cenných papírů. Konvertibilní dluhopisy jsou tak účinným nástrojem refinancování podniku prostřednictvím finančních trhů, jelikož daný subjekt nemusí disponovat prostředky odpovídajícími jmenovité hodnotě emise.
Emise akcií
Majetkové cenné papíry jsou nejčastěji ve formě akcií. Akcie je možné definovat jako cenné papíry představující podíl na vlastnictví akciové společnosti, která tyto akcie vydala za účelem získání volných peněžních prostředků prostřednictvím finančního trhu. Akcie zároveň standardně vystupují ve dvou podobách. První z nich jsou takzvané kmenové akcie (běžné) a druhou jsou takzvané prioritní akcie.
Kmenové akcie představují naprostou většinu transakcí, které jsou s majetkovými cennými papíry spojeny. Jedná se o cenný papír, který investorovi dává možnost realizovat kapitálový zisk či ztrátu, na základě rozdílu kupní a prodejní ceny. Zároveň pak právo podílet se na zisku společnosti, na řízení společnosti a právo podílet se na likvidačním zůstatku společnosti. S kmenovými akciemi je také spojena dividenda - neexistuje však zákonné právo investora, aby byla dividenda vyplácena.
Prioritní akcie pak představují určitý nadřazený majetkový cenný papír nad akciemi kmenovými. Pokud společnost rozhodne o výplatě dividend, majitelé prioritních akcií jsou uspokojování dříve - obdobná logika pak platí v rámci likvidace společnosti, kde mohou kmenový akcionáři být uspokojení jako poslední (vystupují tedy v určité formě podřízeného majetku).
Bankovní půjčka
Úvěr u bankovních institucí stále zůstává nejvyužívanější formou externího financování podniků. Klasický bankovní úvěr přináší jednu podstatnou výhodu, úvěrovaný podnik totiž zpravidla obdrží celou částku najednou - důležité je však za jakou cenu. Bankovní instituce se snaží vyhnout podstupovanému riziku, které je spojeno s financováním investičních záměrů podniků. Velmi často tak stanovují požadavky, které mohou významně omezit rozvojovou a investiční činnost úvěrovaného podniku. Jedná se zejména o omezení akviziční činnosti, případných majetkových pohybů podniku či dalšího dluhového financování. Pro podniky usilující o získání peněžních prostředků prostřednictvím externího financování formou bankovních úvěrů je tak zpravidla velmi obtížné dané podmínky splnit. Je také nutné zmínit, že bankovní financování je zpravidla účelové - tedy jde o úvěr určený pouze k financování daného investičního záměru a prostředky nesmějí být využity jinak.
Proč zvolit emise dluhopisů?
Emise dluhopisů má pro emitenty řadu výhod - zejména pak v tom, že prostředky získané emisí nemusejí být využity účelově (oproti bankovní půjčce) a v podstatě se tak jedná o formu externího financování bez přímé kontroly provozní a investiční činnosti podniku. Ve srovnání s bankovní půjčkou jsou úroky placené emitentem víceméně srovnatelné. Dluhopisová emise sice obvykle neumožňuje jednorázové získání potřebného kapitálu, narozdíl od bankovní půjčky však může emitent získat o dost vyšší částku, která je většinou na rozsáhlejší projekty nutná. Bankovní úvěry jsou také zpravidla administrativně náročnější (viz výše). Ve srovnáním s emisí akcií je jasný zásadní rozdíl - při emisi dluhopisů se emitent nevzdává žádného podílu ve vlastním podniku. Náklady na vyplacené dividendy jsou navíc téměř srovnatelné s náklady na dluhopisové kupóny. Zisk externího kapitálu prostřednictvím emise dluhopisů tak v sobě snoubí výhody ve formě přijatelných nákladů, možnosti získat prakticky neomezenou částku a zachování původní vlastnické struktury podniku.
Autoři: Petr Lajsek a Tomáš Turna, analytici společnosti Colosseum, a.s.