Dluhopisový seriál - Úvod do korporátních dluhopisů (1.díl)

15.2.2019
Naučte se rozpoznávat kvalitní korporátní dluhopisy a vyvarujte se tak případným ztrátám.

Vše důležité ze světa financí a investic přímo na Váš e-mail

Ikona newslettery

Dluhopisy jsou v porovnání s akciemi tradičně považovány za méně rizikový investiční instrument a v současné době tak představují zajímavou příležitost pro konzervativní investory, kteří chtějí generovat předem známý a pravidelný výnos. Mezi korporátními dluhopisy však existují obrovské rozdíly - zejména pak v dnešní době, kdy dochází k rozmachu dluhopisových tržišť a dluhopisy tak může vydat prakticky každý. Na trh se tak mohou dostávat vysoce rizikové dluhové cenné papíry, které mohou investory významně ohrozit. Je tedy nutné se s tímto tradičním investičním instrumentem blíže seznámit a ukázat si, jak poznat kvalitní emisi od té nekvalitní. V našem seriálu si proto postupně rozebereme klíčové aspekty spojené s dluhopisovými investicemi.

Dluhopisy jsou jedním z nejstarších investičních instrumentů, zásadní roli však začaly hrát až v průběhu 17. století, kdy státy vydávaly své dluhopisy za účelem financování válek. Rozmach dluhopisového trhu je však spojen také s existencí prvních bankovek - ty jsou totiž ve skutečnosti speciálním druhem státních dluhopisů s nulovou výnosovou mírou. Postupem času však dluhopisy přestaly být výsadní doménou centrálních bank, které zajišťovaly jejich emise a staly se důležitým prvkem externího financování podnikatelských subjektů.


Co jsou to dluhopisy?

Jedná se o cenný papír, který je vydáván za účelem získání peněžních prostředků, sloužících k financování investiční či provozní činnosti - pro emitenta dluhopisu se tak jedná o určitou alternativu ke klasickému bankovnímu úvěrovému financování. Naopak pro majitele dluhopisu představují tyto cenné papíry právo požadovat splacení jmenovité hodnoty dluhopisu a výplatu finančních toků, které s daným dluhopisem souvisejí - nejčastěji ve formě kupónů. Tyto výplaty, včetně splacení jmenovité hodnoty jsou pak navázány na přesně stanovené termíny za předem stanovených podmínek. Jednoduše řečeno, jedná se tedy o převod volných peněžních prostředků investora přímo k emitentovi, který se naopak zavazuje dané prostředky v budoucnu vrátit a zároveň za ně zaplatit stanovenou cenu v podobě již zmíněných kupónů. Dluhopis je pak samotným potvrzením transakce a práv. Níže uvedený obrázek znázorňuje finanční toky při nákupu dluhopisu v nominální hodnotě 10 000 Kč při fixním kupónovém výnosu 5 % ročně. Pátým rokem zároveň dochází ke splacení jmenovité hodnoty dluhopisu včetně posledního příslušného kupónu.

Ve spojení s dluhopisy je zároveň nezbytné zmínit, že je s nimi možné obchodovat, ať už prostřednictvím burzovních obchodů, či takzvaných obchodů přes přepážku (OTC). První obchodování s dluhopisy probíhá v již zmíněném vztahu emitenta a investora, kdy investor vystupuje jako první majitel (kupující) dluhopisu a pohybuje se tedy na primárním dluhopisovém trhu. Obchodování na sekundárním dluhopisovém trhu však probíhá mezi jednotlivými investory a emitent se těchto obchodů již neúčastní.


Jak se mohou dluhopisy lišit?

Zřejmě nejzákladnějším rozdělením dluhopisů je dle jejich emitenta - firemní, municipální, státní a speciální. Běžný investor se však nejčastěji setkává s korporátními dluhopisy, případně státními. Municipální dluhopisy jsou spíše raritou a speciální dluhopisy (např. hypoteční zástavní listy) jsou pak doménou institucionálních investorů.

Dluhopisy lze však dělit kupříkladu i dle jejich podoby - tedy rozlišujeme, zda jsou dluhopisy v listinné podobě a jsou fyzicky existujícími cennými papíry, či zda jsou dluhopisy zaknihovány (dematerializovány). Listinné dluhopisy jsou zpravidla využívány v případě menších emisí, kdy celková jmenovitá hodnota emise nepřevyšuje ekvivalent 1 mil. EUR (tzv. podlimitní emise) a zároveň se s těmi dluhopisy obchoduje mimo regulovaný trh. Naproti tomu zaknihované dluhopisy jsou převážně obchodovány prostřednictví dluhopisových burz a jsou registrovány v příslušném registru cenných papírů (v tuzemsku se jedná o Centrální depozitář cenných papírů, který je licencovaným subjektem České národní banky).

Z pohledu převoditelnosti (obchodování na sekundárním trhu) dluhopisů hraje klíčovou roli právní forma dluhopisů - v tuzemsku rozeznáváme tři základní formy cenných papírů, přičemž jejich atributy definuje Zák. č. 89/2012 Sb. První formou jsou cenné papíry na řad - tyto cenné papíry se mezi kupujícím a prodávajícím převádějí rubopisem a smlouvou uzavřenou k datu předání. Cenné papíry na jméno se pak převádějí pouhým předáním - obdobná situace pak platí v případě cenných papírů na doručitele.


Kupónový výnos

Již jsme si v úvodu řekli, že odměnou za poskytnuté peněžní prostředky investora je kupón - tedy zpravidla fixně vyplácená částka navázaná na předem stanovené termíny. Ne všechny dluhopisy však investorům kupóny generují, existují totiž i tzv. bezkupónové dluhopisy, které se prodávají za nižší než nominální cenu a výnosem je tedy právě tento diskont k datu splatnosti dluhopisu. Běžný investor se však téměř výhradně setkává s fixně vyplácenými kupóny.

Co však výši těchto kupónu ovlivňuje? Výše kupónu by měla reflektovat cenu, za kterou je daný emitent ochoten vypůjčit si peněžní prostředky na dluhopisovém trhu a zároveň cenu, za kterou je investor své volné peněžní prostředky poskytnout - tedy musí fungovat princip nabídky a poptávky. Uvedené ceny by pak měly zohledňovat míru rizika, která je s konkrétními dluhopisy (a emitentem) spojena. Jednoduše řečeno, více rizikové dluhopisy by měly být spojeny s vyšším kupónovým výnosem a naopak bonitnější emitent by měl být schopen dosáhnout na peněžní prostředky při relativně nižším kupónu. Tuto skutečnost pak demonstruje rozdíl mezi kupóny vyplácenými státy a podniky.

zdroj: marketwatch.com


Jak se dluhopisy daní?

Pokud investor drží daný dluhopis déle než 3 roky (doba mezi nabytím a převodem těchto cenných papírů překročí 3 roky), tak je při jeho prodeji osvobozen o daň z příjmu. Při dřívějším prodeji je tento příjem vystaven 15% dani z příjmu. Převod dluhopisu je osvobozen od daně také v případě, že úhrn příjmu z dluhopisu nepřekročí 100 000 Kč v rámci jednoho zdaňovacího období. Kupóny, které vyplácí investorovi emitent jsou zdaněny 15% srážkovou daní. Emitent již kupónové platby zasílá zdaněné. 


Výhody dluhopisů

Jako každý instrument finančního trhu mají i dluhopisy své výhody a nevýhody, které úzce souvisí s emitentem dluhopisu. Obecně se však o dluhopisech dá říci, že jejich cena kolísá zpravidla méně než u akcií. Některé dluhopisy také svým držitelům mohou přinášet stabilní fixní výnos v podobě kupónu. U kvalitních státních dluhopisů se pak jedná o prakticky bezrizikovou investici. Bez diskuze se tak dá konstatovat, že kvalitní dluhopisy rozhodně patří do každého vyváženého portfolia.

Pravidelný příjem
Kvalitní korporátní dluhopisy představují jednu z nejlepších možností, jak získat pravidelný a předem známý příjem díky kupónovému výnosu. U dluhopisů nakupovaných s diskontem pak investor realizuje zisk v době splatnosti.

Diverzifikace
Každý investor zná pravidlo nedávat všechna vejce do jednoho košíku. Diverzifikace poskytuje lepší rizikové vyvážení portfolia. Právě dluhopisy jsou pro investory ideálním instrumentem, jak diverzifikovat své portfolio. V dobách recese na akciových trzích mohou vyvážit volatilitu portfolia a snížit tak případné ztráty investora.

Jednoduchost
Investice do dluhopisů je poměrně jednoduchá a příjemná, nejtěžší je zvolit ten správný dluhopis. Po nákupu již investor pouze inkasuje pravidelné kupóny (pokud je dluhopis vyplácí) a v době splatnosti dostává svou vloženou částku zpět. Pro konzervativní a časově vytížené investory se tak jedná o vhodnou investici.


Nevýhody dluhopisů

Výnos z dluhopisů je pevně omezen diskontem nebo velikostí kupónů - vyššího příjmu se tak investor nedočká. Investice do dluhopisů je pak dále spojená s celou řadou rizik, které souvisí zejména s kvalitou emitenta. Výrazný vliv na cenu dluhopisů mají také úrokové míry - pokud rostou, tak ceny dluhopisů klesají. Dluhopisy s dlouhou splatností tak většinou trpí fluktuací úrokové míry. Dalším problémem může být pro některé investory i případná vysoká nominální cena jednoho dluhopisu - dluhopisy pak nejde koupit za nižší cenu než je právě nominální cena. U některých dluhopisů může také nastat problém s likviditou při prodeji před jeho splatností - zejména pak u menších podlimitních emisí se investor musí spolehnout na brokera nebo tržiště, že pro něj najde protistranu, která jeho dluhopis koupí. Jednotlivým rizikům, které jsou spojeny s investicí do dluhopisů se budeme podrobněji věnovat v příštím díle seriálu.

 Autoři: Tomáš Turna a Petr Lajsek, analytici společnosti Colosseum, a.s.

Vše důležité ze světa financí a investic přímo na Váš e-mail

Ikona newslettery