Globální finanční krize: 10 let poté - 2. díl

Rada pro investora
Globální finanční krize - 10 let poté - (2. díl)

21.9.2018

Princip sekuritizace sehrál v globální krizi klíčovou roli.Globální finanční krize: 10 let poté - 2. díl


12. 10. 2018

V minulém díle našeho seriálu o globální finanční krizi jsme si popsali události, které krizi samotné předcházely a měly na ni podstatný vliv. Dnešní díl se bude týkat problematiky sekuritizace a role ratingových agentur, které v období krize naprosto selhaly. Na trh se tak dostávaly vysoce rizikové produkty, které se postupně rozšířily do portfolií těch největších finančních institucí. Nedůvěra finančního sektoru sama v sebe se stále více prohlubovala, což vedlo k pádu banky Lehman Brothers a zestátnění společností Fannie Mae a Freddie Mac. Tyto události tak představovaly oficiální propuknutí globální finanční krize. 

Princip sekuritizace sehrál v globální krizi klíčovou roli. Americké bankovní instituce se uchýlily ke sdružování aktiv do balíků ve snaze řídit riziko spojené s narůstajícím počtem podřadných hypotečních úvěrů a udržet rostoucí tempo objemu poskytovaných úvěrů. 

Podstatou bylo oddělení ratingu přiděleného emitentovi od ratingu příslušícímu emitovaným cenným papírům. Tento jev se v praxi projevuje tím, že emitent ze spekulativního pásma ratingu je schopen emitovat ratingově vysoce kvalitní cenné papíry, dosahující nejvyšších ohodnocení v rámci investičního pásma. Důsledkem je pak přeměna nelikvidních a rizikových aktiv na aktiva likvidní a rádoby méně riziková. Investor je tak záměrně mystifikován tím, že kupuje vysoce kvalitní aktivum. 

Neetické chování a morální hazard spojený se sekuritizovanými cennými papíry se však netýkal pouze bank. Klíčovou roli sehrály také ratingové agentury, které vysoce toxickým aktivům ochotně přiřazovaly ta nejvyšší možná ohodnocení (AAA) z investičního pásma. Ratingové agentury soupeřící o větší podíly na trhu, byly ochotny zatajovat určité negativní informace a umožnily tak emitentům vytvářet vysoce likvidní balíky aktiv, z čehož ratingovým agenturám plynuly velké zisky. 

výnosy 3 největších ratingových agentur 2002 - 2007  zdroj: oversight.house.gov

Nedostatečné povědomí mezi neprofesionálními investory o smyslu a podstatě přiřazování ratingových stupňů (spoléhání se na objektivnost ratingových agentur), vedly k hromadnému nakupování těchto toxických aktiv. Tato velká poptávka způsobila, že bankovní instituce byly čím dál více ochotny poskytovat úvěry méně bonitním klientům. Mezi lety 2002 až 2007 podíl sekuritizovaných cenných papírů určených k financování hypotečních úvěrů tak několikanásobně převyšoval podíl nesekuritizovaných hypotečních cenných papírů.

Poměr sekuritizovaných a nesekuritizovaných hypotečních úvěrů  (mld. USD) 

zdroj: Inside Mortgage Finance

Navzdory riziku spojenému se sekuritizovanými cennými papíry, se tato aktiva nesoucí velmi lákavé výnosy stala oblíbená nejen mezi investory, ale také mezi těmi největšími bankovními institucemi, investičními fondy a penzijními fondy. V roce 2007, kdy vznikla na trhu nejistota napříč bankovními institucemi, byl předpoklad, že ztráty spojené s cennými papíry navázanými na americké toxické hypotéky se pohybují okolo 300 mld. USD, přičemž oficiální čísla mluvila o zhruba 40 mld. USD. 


Důsledky

Nedůvěra finančního sektoru sama v sebe eskalovala, když největší americké finanční instituce vykázaly obrovské ztráty. První z nich byla makléřská firma Merrill Lynch se ztrátou 8,5 mld. USD. Následovala Citigroup se ztrátou 11 mld. USD a Morgan Stanley se ztrátou 5 mld. USD.  

Nejistota na trzích se prohloubila, když se americká investiční banka Bear Stearns dostala do velmi vážných problémů. Krátkodobě sentiment uklidnila banka JP Morgan, která bankrotující Bear Stearns převzala. V roce 2008 se však ocitly v potížích dvě největší hypoteční agentury Fannie Mae a Freddie Mac, spravující hypoteční úvěry v celkovém objemu zhruba 40 % HDP USA. Americký úřad Federal Housing Finance Agency uvalil na obě agentury nucenou správu a tím byly de facto zestátněny.

I přes zaručení se za hypoteční agentury státem si krize následně vyžádala oběti. První byla americká investiční banka Lehman Brothers z důvodů vysokého procenta toxických aktiv v jejím portfoliu. FED následně rozhodl, že bance nebude poskytnut nouzový úvěr a banka tak byla 15. září 2008 nucena vyhlásit úpadek. Krátce nato převzala Bank of America krachující banku Merrill Lynch. Americký bankovní sektor se tak ocitl v systémových problémech a ukázalo se, že kvůli existenci toxických aktiv v portfoliích zahraničních bank se krize stává světovou. 

Za hlavní příčiny krize můžeme považovat více faktorů. Jedním z nich je neuvědomělé či úmyslné porušování obezřetnostních principů a ignorace možných rizik, které plynuly z inovovaných a nevyzkoušených investičních instrumentů. Další příčinou je příliš expanzivně nastolená monetární politika mezi lety 2002-2006, která ignorovala jasné signály vzniku cenové bubliny na trhu s nemovitostmi a podpořila tak davové šílenství a nesmyslnou důvěru v nekončící růst trhů. 

Ve třetím a posledním díle našeho seriálu se budeme věnovat současným rizikům, která by mohla vyústit v další finanční krizi. 

Autor: Tomáš Turna, analytik společnosti Colosseum, a.s.

Buďte o krok napřed a přihlaste se k odběru novinek!