Jak investovat do akcií: Akcie jako investiční instrument (1.díl)

 

O investicích do akcií patrně slyšel každý z nás, jedná se o jednu z nejstarších forem investování, kterou lidstvo zná. Začátky akciových investic můžeme hledat již v počátku 17. století, kdy vznikla Východoindická společnost, která byla založena obchodníky z Amsterdamu a obchodovala se vzácným zbožím z orientu. O zásadní rozmach obchodování s akciemi a vznik prvních akciových burz se postarali obchodníci v Londýně a New Yorku a není tak náhodou, že na těchto místech nalezneme dvě nejdůležitější akciové burzy na světě - London Stock Exchange a New York Stock Exchange. Akciové trhy však ušly za poslední staletí obrovskou cestu a staly se běžnou součástí života snad každého z nás - ať už přímo, či nepřímo. V tomto seriálu se zaměříme na základní principy obchodování s akciemi, analýzu a oceňování akcií a na vše ostatní, co by měl znát každý, kdo o investicích do akcií uvažuje.

---

Akcie jako prostředek financování

Akciové trhy jsou nedílnou součástí finančních trhů, které hrají významnou roli určitého prostředníka výměny deficitních a volných finančních prostředků - ty však nejsou k dispozici v nekonečném množství, jejich množství je totiž determinováno tím, jaké množství jsou přebytkové subjekty schopny "odebrat" z prostředků určených na svou spotřebu a jaké množství jsou tyto přebytkové subjekty ochotny transformovat v tzv. investiční prostředky. Tedy v prostředky, které budou prostřednictvím finančních trhů nabídnuty deficitním subjektům (v našem případě akciovým společnostem). Tím se dostáváme k podstatě fungování akciových trhů, které představují zcela esenciální prvek rozvojové a investiční činnosti podnikatelských subjektů.

Efektivní fungování finančních trhů je tak zásadním předpokladem fungování soudobé společnosti, kdy domácnosti získávají mzdy na základě tržní úspěšnosti podnikatelských subjektů, která se právě odvíjí od schopnosti využívat zdroje externího financování ve formě vydávaných a nabízených akcií. Finanční trhy tak působí jako prostředek udržitelného ekonomického rozvoje a vývoje firem a domácnosti a jejich rostoucí kupní síly, která umožňuje další ekonomický rozvoj a akumulaci bohatství. Vedle již zmíněné primární funkce finančního trhu můžeme nalézt další důvody, proč se daných operací účastnit - zde se zejména bavíme o funkci uchování bohatství, kde přebytkové subjekty přeměňují své prostředky na aktiva (akcie), která mohou jejich bohatství (hodnotu peněz) uchovávat či alespoň minimalizovat dopady ztráty kupní síly v důsledku rostoucí cenové hladiny (inflace). Obdobně pak můžeme vnímat roli finančního trhu v rámci ochrany proti riziku - investiční instrumenty jsou totiž významným prvkem diverzifikačních procesů majetkových portfolií ekonomických subjektů.

---

Co jsou akcie?

Nejjednodušší definicí akcií je pojem majetkový cenný papír - tedy cenný papír, se kterým jsou spojena určitá majetková práva, která plynou oprávněnému majiteli či osobě, která ná základě právního ustanovení je oprávněna s majetkovými právy nakládat. Pro účely běžného investora však postačí zcela základní výklad - pojem majetkový cenný papír lze chápat jako investiční instrument, který má dva základní povahové rysy. Prvním z nich je zastupitelnost a druhým převoditelnost. Co tyto vlastnosti znamenají? Zastupitelnost není nic jiného, než zaměnitelnost jednoho cenného papíru jiným cenným papírem dané emise. Převoditelnost pak představuje možnost uskutečnění transakcí prostřednictvím cenných papírů - tedy je s nimi možné obchodovat, což umožňuje paralelní existenci primárního a sekundárního trhu této třídy instrumentů. Jinými slovy tyto vlastnosti definují základní principy burzovního obchodování s akciemi.

Akcie je možné definovat jako cenné papíry představující podíl na vlastnictví akciové společnosti, která tyto akcie vydala za účelem získání volných peněžních prostředků prostřednictvím finančního trhu. Akcie zároveň standardně vystupují ve dvou podobách. První z nich jsou takzvané kmenové akcie (běžné) a druhou jsou takzvané prioritní akcie.

Kmenové akcie představují naprostou většinu transakcí, které jsou s majetkovými cennými papíry spojeny. Jedná se o cenný papír, který investorovi dává možnost realizovat kapitálový zisk či ztrátu, na základě rozdílu kupní a prodejní ceny. Zároveň i právo podílet se na zisku společnosti, na řízení společnosti a právo podílet se na likvidačním zůstatku společnosti. S kmenovými akciemi je také spojena dividenda - neexistuje však zákonné právo investora, aby byla dividenda vyplacena. Prioritní akcie pak představují určitý nadřazený majetkový cenný papír nad akciemi kmenovými. Pokud společnost rozhodne o výplatě dividend, majitelé prioritních akcií jsou uspokojování dříve - obdobná logika pak platí v rámci likvidace společnosti, kde mohou být kmenoví akcionáři uspokojení jako poslední (vystupují tedy v určité formě podřízeného majetku.

Majetkové cenné papíry (v našem případě akcie) však můžeme členit dle dalších parametrů:

1. Listinná podoba - tedy cenné papíry, které fyzicky existují a jsou zpravidla obchodovány mimo regulovaný trh.

2. Zaknihovaná podoba - tyto cenné papíry jsou registrovány v daném registru cenných papírů (v tuzemsku se jedná o Centrální depozitář cenných papírů, který je licencovaným subjektem České národní banky)

Další členění, které hraje v rámci emisních operací významnou roli, je dle právní formy těchto cenných papírů.

1. Cenné papíry na řad - tyto cenné papíry se mezi kupujícím a prodávajícím převádějí rubopisem a předáním. Práva s akciemi spojená tak přecházejí na toho, kde je uveden na posledním místě v souvislé řadě rubopisů

2. Cenné papíry na jméno - práva spojená s vlastnictvím těchto cenných papírů plynou pouze osobě, která je zapsáno jako vlastník v seznamu vlastníků.

3. Cenné papíry na doručitele - práva spojená s vlastnictvím těchto cenných papírů plynou pouze osobě, která je jejich držitelem. Přičemž k převodu dochází pouhým předáním cenného papíru.

---

Akcie a kapitálový trh

Kapitálový trh je subsektorem finančního trhu, který je determinován zejména časovou povahou obchodovaných investičních instrumentů. V zjednodušené formě tedy budeme kapitálový trh považovat za prostředí, kde jsou emitovány a následně nabízeny cenné papíry (akcie) dlouhodobé povahy. Oproti peněžnímu trhu se tak pohybujeme v horizontu životnosti investičních instrumentů delší než 12 měsíců. Kapitálový trh tak zastupují zejména akcie a dluhopisy, které reflektují vyšší míru rizika indukovanou delším časovým horizontem prostřednictvím vyšších výnosů, než jaké je možné nalézt na peněžním trhu.

Aby však kapitálový trh mohl plnit svou roli zdroje financování podnikatelských subjektů, je nezbytné, aby v tomto prostředí existoval dostatečný počet subjektů, které nabízejí své volné peněžní prostředky (investorů). Zde se dostáváme k pojmům jako primární a sekundární kapitálový trh, které spolu úzce souvisejí a výrazně ovlivňují schopnost emitentů dosáhnout na některé formy externího financování. Primární trh je prostředím, kde dochází k vytváření nových investičních instrumentů - tedy první umisťování emisí na trh, přičemž dochází k převodu volných peněžních prostředků investora přímo k emitentovi daného cenného papíru. Operace na primárním trhu tak představují alternativu ke klasickému úvěrovému financování, kdy daný subjekt zpravidla využívá aktivních bankovních operací. Na primárním trhu tedy emitent pátrá po prvním upisovateli (investorovi) jeho nově vytvořených cenných papírů (akcií).

Nejdříve si řekněme, co sekundární trh vlastně znamená a o jaké prostředí se jedná. Na sekundárním trhu s cennými papíry se pohybují investoři, kteří obchodují s již dříve emitovanými cennými papíry, jedná se tedy o cenné papíry, které již existují a prostřednictvím sekundárního trhu dochází ke kotaci tržních cen a stanovení jejich likvidity. Právě likvidita (schopnost přeměny aktiv na peněžní prostředky) je zásadním faktorem pro bezchybné fungování primárních a sekundárních trhů. Pokud na sekundárním trhu nastává situace, že obchodované cenné papíry nejsou dostatečně likvidní, může to výrazně omezit schopnost investorů své cenné papíry přeměnit na volné peněžní prostředky, v důsledku čehož dochází k výraznému přebytku poptávky po peněžních prostředcích nad nabídkou na trhu primárním.

---

Burzy

Burzu cenných papírů lze obecně popsat jako místo, kde se střetává nabídka s poptávkou ve světě finančního investování. Burza je vysoce organizovaná forma trhu. Burza se od jiných trhů liší tím, že pro obchodování jsou předem stanoveny přesná pravidla, jejichž dodržování je podmínkou pro realizaci burzovních obchodů. Předmětem burzovního obchodu mohou být různé druhy zboží, cenné papíry, peníze nebo služby. Tyto předměty musí být zastupitelné, tj. vzájemně zaměnitelné. Jednotlivé druhy burz se pak dají rozlišit podle předmětu obchodu, nejjednodušším rozdělením je tak na všeobecné (obchoduje se zde s různými druhy zboží) a specializované (zaměřené na určitý druh zboží).

---

Obchodování

Chápeme-li burzu cenných papírů jako vysoce organizovanou formu trhu, pak musí být vysoce organizované i obchodování jejím prostřednictvím a musí se řídit řadou podmínek ať už pro subjekty účastnících se obchodování nebo jeho předmětu. Tyto přísné podmínky urychlují příjímání objednávek a snižují riziko z různých omylů. Co se týká klasifikace burzovních obchodů tak jejich rozdělení může být dle několika faktorů. Z hlediska času dělíme obchody na:

a) promptní (cenné papíry jsou dodány po uzavření obchodu)

b) termínové (mezi uzavřením obchodu a dodáním CP je určitý časový odstup). 

Z hlediska předmětu obchodu dělíme obchody na 

1. akciové,

2. dluhopisové, 

3. obchody s finančními deriváty.

---

Tvorba kurzu CP

Kurz cenných papírů se na burzách odvíjí podle toho, jaký obchodní systém je zde zaveden. Cena může být stanovena k určitému okamžiku, obvykle na začátku burzovní seance a pak zůstává po určitou dobu beze změn. Při běžném obchodování se však cena neustále mění. První z uvedených možností se nazývá fixing. Tato metoda má několik výhod:

1. lze dosáhnout vyšší stability cen

2. omezené cenové výkyvy (pouze ve stanoveném rozmezí) 

3. nižší transakční náklady trhu

      4. omezení výskytu omylů a podvodů       

Druhou metodou stanovení kurzů cenných papírů je průběžná kotace. Systém zjistí pro každý druh cenného papíru rovnovážnou cenu, která umožňuje dosáhnout maximálního obratu při zachování podmínek stanovených zájemci, tj. jejich cenových limitů. Po stanovení počátečního kurzu probíhá průběžné obchodování, během něhož se kurzy cenných papírů mění.

---

Vypořádání

Jednou z nejdůležitějších součástí burzovních obchodů je jejich vypořádání. Systém vypořádání je definován jako souhrn hardwarových, softwarových, komunikačních a organizačních prostředků, které slouží k párování příkazů, k vypořádání obchodů a transakcí s cennými papíry a investičními nástroji a k zajištění souvisejících činností. Nebo ještě jednodušeji dle zákona 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálových trzích se tím rozumí vzájemné zúčtování pohledávek a obchodů s investičními nástroji mezi kupujícím a prodávajícím. V ČR vykonává tuto funkci centrální depozitář cenných papírů.

V prvním díle našeho akciového seriálu jsme se věnovali základním pojmům týkajících se akcií a fungování akciových obchodů v tuzemsku. Druhý díl pak bude zaměřen na výhody a nevýhody investování do akcií. Nenechte si nic ujít a sledujte náš seriál i nadále.

 

Autoři: Tomáš Turna a Petr Lajsek, analytici společnosti Colosseum, a.s.