Devátý díl akciového seriálu je pokračováním o fundamentální akciové analýze. Ukážeme si další faktory, které ovlivňují cenu akcií a také kvantitativní screening - neboli jak poznat podhodnocenou akcii.
19. 6. 2020
O investicích do akcií patrně slyšel každý z nás, jedná se o jednu z nejstarších forem investování, kterou lidstvo zná. Začátky akciových investic můžeme hledat již v počátku 17. století, kdy vznikla Východoindická společnost, která byla založena obchodníky z Amsterdamu a obchodovala se vzácným zbožím z orientu. O zásadní rozmach obchodování s akciemi a vznik prvních akciových burz se postaraly obchodníci v Londýně a New Yorku a není tak náhodou, že na těchto místech nalezneme dvě nejdůležitější akciové burzy na světě - London Stock Exchange a New York Stock Exchange. Akciové trhy však ušly za poslední staletí obrovskou cestu a staly se běžnou součástí života snad každého z nás - ať už přímo, či nepřímo. V tomto seriálu se zaměříme na základní principy obchodování s akciemi, analýzu a oceňování akcií a na vše ostatní, co by měl znát každý, kdo o investicích do akcií uvažuje.
V devátém díle akciového seriálu se soustředíme na další ukazatele fundamentální akciové analýzy. Přesněji se budeme věnovat dalším faktorům, které ovlivňují ceny akcií. Mezi tyto faktory se neoddiskutovatelně řadí i cenové bubliny a sektorové ukazatele. Tento díl se také poměrně rozsáhle věnuje akciovému screeningu - tedy samotnému vyhledávání podhodnocených akcií na trzích.
Cenové bubliny
Jednou z forem ekonomických šoků, které ovlivňují akciové trhy nejvíce jsou cenové bubliny. Ty se v posledních letech stávají nejen předmětem zkoumání institucí monetární politiky, ale také investorů, kteří se snaží identifikovat silně nadhodnocená odvětví ekonomiky, ve kterých se dá očekávat prudká korekce rozdílu mezi uměle vyhnanou tržní cenou akcií ze strany poptávky a jejich vnitřní hodnotou.
Nejčastěji se cenové bubliny na akciových trzích projevují silně rostoucími cenami akcií a vzniká tak deformované prostředí, které inklinuje k bodu zlomu, kde se trend obrací a na trzích zavládne panika spojená s výprodejem akciových titulů, bankrotem finančních institucí a odchodem retailových investorů z akciových trhů. Období prudkých výprodejů a snížení tržní ceny akcií leckdy pod jejich vnitřní hodnotu představuje pro dlouhodobého investora ideální příležitost pro investici do společností, které se doposud pohybovaly v pásmu silného nadhodnocení a nyní se prodávají za cenu nižší než optimální.
Dalším negativním dopadem cenových bublin je chybná alokace kapitálu. V období prudkého růstu cen akcií umisťují investoři a spekulanti své prostředky do určitého sektoru akciového trhu, a to pouze na základě očekávaného výnosu, který je vyšší než v jiných sektorech. V důsledku přílivu nadměrného množství prostředků do poptávaného sektoru dochází k umělému nadhodnocení cen akcií daných společností, přičemž v jiných sektorech tyto prostředky chybí a daným podnikům klesají ceny akcií. Uměle nafouknuté tržní ceny mají tu vlastnost, že investoři se přestávají ohlížet na kvalitu společností jejichž akcie kupují a ignorují potenciální riziko emitenta. Toto davové chování nutně dospěje do okamžiku, kdy investoři zjistí, že akcie, které drží jsou zcela bezcenné. Podobné chování jsme mohli vidět i v minulých týdnech na akciích krachujících společností Hertz Global Holdings a JC Penney. Ceny akcií krachujících společností se logicky pomalu přibližovaly nule, následně se však i díky davovému šílenství vyhnaly výše o stovky procent v rámci několika dní. Došlo tak k vytvoření krátkodobých cenových bublin - investoři následně začali vybírat své zisky a obě akcie se tak postupně vrátily blíže původním hodnotám.
Akcie společnosti Hertz po vyhlášení bankrotu
Zdroj: Yahoo.com
Sektorové faktory
Sektorová úroveň fundamentální analýzy se zabývá jednotlivými odvětvími a jejich citlivostí na hospodářském cyklu. Sektory můžeme rozdělit na cyklické, neutrální a anticyklické.
Cyklická odvětví se nejvíce projevují v období hospodářského růstu či poklesu. Do tohoto odvětví zpravidla zahrnujeme společnosti produkující spotřební statky a statky umožňující odloženou spotřebu jako jsou například automobily. Je tak logické, že v případě hospodářské expanze a zvyšujících se důchodů budou prostředky spotřebitelů směřovat právě do těchto statků. Naopak v období recese a snížených důchodů, budou spotřebitelé spotřebu těchto zbytných statků odkládat a jejich spotřeba bude směřována do odvětví produkujících statky nezbytné.
Neutrální odvětví je složeno ze společností produkující nezbytné statky. Tyto statky se vyznačují velmi nízkou cenovou elasticitou, jelikož spotřebitelé nemohou vynechat spotřebu určitých statků ani při nižším důchodu. Tato odvětví jsou tak sice relativně nenáchylná k projevům recesí na akciových trzích, nicméně v období hospodářského růstu nezaznamenávají oproti odvětvím cyklickým razantně zvýšenou poptávku oživenou vyššími důchody spotřebitelů. Typicky se jedná o společnosti produkující potraviny a farmaka.
Anticyklická odvětví jsou specifická a na trhu ojedinělá. Jedná se o společnosti, které v období vzniku a projevu recese na akciových trzích zvyšují své zisky. Tento efekt je způsoben odlivem poptávky spotřebitelů po statcích produkovaných odvětvím cyklickým, jelikož odvětví anticyklická se převážně skládají z podniků, které svou činnost obvykle soustředí na produkci levnějších substitutů spotřebních statků. Tyto substituty svou nižší cenou, která je leckdy způsobena nižší kvalitou, tak umožňují spotřebitelům spotřebovávat statky, u kterých by svou spotřebu museli v období recese a snížených důchodů odložit.
Kvantitativní screening
Smyslem hodnotového investování je vyhledávání podhodnocených společností na akciovém trhu. Je tak třeba k problematice investičního procesu přistoupit z více úhlů pohledu. Není totiž možné jednoduše vypočítat vnitřní hodnotu akcie a říci, že je či není na trhu podhodnocená. Primárně je třeba stanovit požadované vlastnosti akciových instrumentů, které fungují jako předem stanovená kritéria, a tudíž základní předpoklad pro zařazení zkoumané společnosti do investorova investičního rozhodování. K určení těchto hodnot slouží právě kvantitativní screening.
Smyslem kvantitativního screeningu není stanovení vnitřní hodnoty akcie, ale pouze předpoklad, že akcie je levná, pokud splňuje screeningová kritéria. Screening tak investorovi poskytuje ve velmi krátkém čase přehled společností, které se na základě určitých předpokladů odlišují od jiných společností a má smysl u nich dále zkoumat výhodnost investice - a to formou matematických modelů, které poskytují přesnější informace o předpokládaném vývoji dané společnosti. Je nutné si uvědomit, že slovo předpokládané má zde velký význam, jelikož ať už pracujeme s kvantitativním screeningem či s matematickým modelem, vždy získáme jen ty informace, které se odvíjejí od dat, se kterými pracujeme.
Velkou výhodou kvantitativního screeningu je jeho rychlost a schopnost pojmout velké množství informací o daných společnostech. Tento aspekt je však spojen s velkou náročností na použitý screeningový software. V dnešní době je velká většina kvalitních screeningových softwarů zpoplatněna a představuje tak pro investora jeden z nákladů.
Parametry screeningu:
P/E <15; tento ukazatel se běžně počítá jako podíl aktuální tržní ceny akcie a součtu zisku firmy za čtyři uplynulé účetní kvartály.
P/BV <1,5; což představuje podíl aktuální tržní ceny akcie a vlastního kapitálu společnosti, po přepočtení na jednotku akcie.
Debt/Equity <0,6; tento ukazatel zadluženosti se vypočítá jako podíl celkového dluhu a vlastního kapitálu.
Current Ratio <2; ukazatel krátkodobé likvidity, který se vypočítá jako podíl krátkodobých aktiv a krátkodobých závazků.
Dlouhodobá dividendová politika (alespoň 10 let)
Minimální tržní kapitalizace alespoň 500 mil. USD.
Tyto definované požadavky na společnosti, které procházejí screeningem, tak mají za úkol nejen oddělit relativně podhodnocené společnosti od nadhodnocených, ale také mají za úkol stanovit určité požadavky na kvalitu a stabilitu samotných společností. Zahrnutím ukazatelů likvidity a zadluženosti, je investor schopen minimalizovat riziko investice do špatně obhospodařovaných firem, které se potýkají s nedostatkem zdrojů a jejich činnost je tak vysoce závislá na ochotě účastníků trhu půjčovat jim peníze. Těmto společnostem je třeba se vyhýbat, a to zejména z důvodů vysoké náchylnosti na změny makroekonomických faktorů fundamentální analýzy (například úrokové sazby).
Dalším parametrem screeningu, který je důležitý pro dlouhodobého investora, je dividendová politika. Screening nám tak umožňuje vybrat ty společnosti, které v první řadě dividendy vyplácejí, ale je také možné vybírat podle požadovaného dividendového výnosu. Dividendová politika je velmi důležitým aspektem dlouhodobé investice, jelikož představuje pro investora nejen kapitálové toky plynoucí z držení akcií, ale také poskytuje poměrně jasné informace o politice managementu dané firmy vůči akcionářům. Klíčovým faktorem je délka období, kdy společnost dividendy vyplácí, v jakém poměru je vyplácí vůči ziskům společnosti a zda je tempo růstu dividend stabilní nebo progresivní.
Dlouhodobý investor by měl pamatovat na to, že jeho požadavky na kvalitní společnost se mohou různit od požadavků jiných investorů, ale přesto je kvantitativní screening prvním krokem v procesu investičního rozhodování. Umožňuje investorovi získat jasnější přehled o společnostech, které splňují jeho požadavky na kvalitní a rentabilní společnost. Vedle definovaných kvantitativních mikroekonomických požadavků na akciové instrumenty musí investor zahrnout do analytického procesu také faktory makroekonomické a sektorové.
Odkaz na předchozí díl naleznete zde